Řešení úpadku

Úpadek dlužníka (fyzické či právnické osoby) je definován v § 3 insolvenčního zákona (zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení). 

Základní podmínkou pro to, aby mohl být tak zvaně zjištěn úpadek je existence vícero věřitelů, nejméně tedy v počtu dvou osob. Tato podmínka musí být pro zjištění úpadku splněna vždy. Má-li tedy dlužník pouze jediného věřitele, nenastává u ní úpadek.

Úpadek pak nastává buď ve formě platební neschopnosti či předlužení. 

K platební neschopnosti dochází v případech, kdy má dlužník peněžité závazky po dobu delší více než 30 dnů po splatnosti a tyto závazky není schopné plnit, přičemž neschopnost plnit tyto závazky jsou dále definovány tak, že dlužník buď zastavil platby podstatné části svých závazků (typicky zdravotní a sociální pojištění), nebo neplní své závazky po dobu delší než 3 měsíce, nebo jeho závazky není možné uspokojit výkonem rozhodnutí nebo exekucí anebo v případě, že dlužník nesplní povinnosti předložit insolvenčnímu soudu seznamy podle § 104 odst. 1. insolvenčního zákona (tj. seznamy závazků, majetku a zaměstnanců). Na tomto místě je třeba upozornit na znění § 3 odst. 3 insolvenčního zákona, dle kterého dlužník není v platební neschopnosti, jestliže rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých závazků a výší jeho disponibilních prostředků (mezera krytí) stanovený ve výkazu likvidity přestavuje méně než desetinu výše jeho splatných závazků.

K předlužení dochází v případech, kdy výše závazků dlužníka přesahuje hodnotu jeho majetku. 

O hrozícím úpadku hovoříme v případech, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých závazků.

Konkurs a jeho důsledky

Řešení úpadku konkursem se obvykle považuje za tzv. likvidační způsob řešení úpadku. Zpravidla při něm dochází k ukončení provozu podniku a rozprodej veškerého majetku dlužníka. Dispoziční oprávnění, tj. právo nakládat s majetkem dlužníka přechází prohlášením konkursu na insolvenčního správce. Ten může výjimečně ponechat dlužníkův podnik v provozu, ovšem děje se tak pouze v případě, že to má ekonomický smysl, tj. že dlužníkův podnik generuje zisk, nebo že existuje reálný předpoklad, dle kterého zpeněžením celého běžícího podniku dojde k vyššímu uspokojení věřitelů dlužníka. 

Reorganizace a její důsledky

Reorganizace je ze zákona určena po podnikatele, tj. je nezbytné, aby dlužník provozoval podnik. Základním předpokladem pro úspěšnou realizaci reorganizace je poctivý záměr dlužníka vyrovnat se se svými věřiteli v co nejvyšší míře a za co nejkratší možnou dobu.

Reorganizace se obvykle považuje za tzv. sanační způsob řešení úpadku, tj. takový způsob, kdy provoz dlužníkova podniku zůstává zachován, stejně tak obvykle zůstává zachováno dlužníkovo oprávnění v nakládání s majetkovou podstatou. Jistá omezení sice existují, dlužník je totiž pod dohledem insolvenčního správce, věřitelského výboru i insolvenčního soudu, nicméně iniciativa při řešení úpadku je právě na dlužníkovi. 

Reorganizace dává dlužníků nepřeberné množství možností, jak svůj vlastní úpadek vyřešit, nicméně toto řešení musí být pro věřitele výhodnější, než je konkurs, resp. věřitelé by reorganizací měli být uspokojeni ve větší míře, než by se jim dostalo v případě řešení úpadku konkursem. Dlužník nicméně může v reorganizačním plánu využít jako možnosti prosté restrukturalizace pohledávek, a to jak jejich snížením, nebo odložením splatnosti, ale taktéž může využít mnoha dalších možností, které jsou běžné v podnikatelském prostředí a jsou v souladu právním řádem. Může tak např. vydat nové cenné papíry a získat další kapitál pro buď uspokojení věřitelů, nebo rozvoj podniku, může prodat část zbytného majetku, získat investora, domluvit s věřiteli kapitalizaci pohledávek a mnoho dalších a jiných možností, které dlužník uzná za vhodné. Je tedy zcela na dlužníku, jakým způsobem reorganizaci připraví a jaká bude jeho nabídka pro věřitele, která je přesvědčí ke schválení reorganizačního plánu, neboť jsou to právě věřitelé, na jejich souhlasu je reorganizace závislá.

Tzv. předbalená reorganizace a její výhody 

Insolvenční zákon limituje možnosti vstupu do reorganizace pro takové podniky, které mají nejméně 50 zaměstnanců, nebo jejich obrat za poslední účetní období před zahájením insolvenčního řízení dosáhl alespoň 50 milionů korun. Podnikatelé, kteří tyto limity nesplňuji ale mohou využít možnosti, které jim dává zákon v případě tvz. „předbalených“ reorganizací. Zákon sice termín „předbalená reorganizace“  nezná, nicméně takovou možnost poskytuje v případě, kdy dlužník předloží soudu insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení reorganizace zároveň s reorganizačním plánem, který bych schválen polovinou zajištěných a polovinou nezajištěných věřitelů počítáno dle výše jejich pohledávek. 

Hlavní výhodou předbalené reorganizace je to, že dlužník předstupuje před své věřitele již ve fázi před podáním insolvenčního návrhu a schválení reorganizačního plánu s nimi projednává předem. Reorganizace pak může proběhnout mnohem hladčeji, než ostatních případech. Věřitelé (pochopitelně pokud nejsou mezi věřitelem a dlužníkem vztahy příliš pošramoceny) tyto plány obvykle podporují, neboť i když zaznamenají krátkodobou ztrátu, reorganizace může zachovat fungování jejich obchodního partnera, díky čemuž mohou tuto ztrátu do budoucna vyrovnat.

V neposlední řadě možnost „předbalené reorganizace“ nabízí dlužníku možnost vybrat si svého vlastního insolvenčního správce. 

Samozřejmostí mi je...

Naprostá mlčenlivost

Nemusíte se bát, hluboce ctím slib mlčenlivosti. O Vás, Vaší firmě nebo případu se nebudu zmiňovat. Zůstane to jen mezi námi.

Profesionální práce

Připravím pro Vás všechny potřebné dokumenty, pomohu případně vyplnit. Zakládám si na tom, že vše dělám včas a s klidnou hlavou.

Vždy na míru

Vím, že žádný případ není jako ten před tím. U každého klienta si dávám čas na přípravu a další kroky navrhuji na míru.